Gdaňsk ve dvacátém století - pošta, loděnice, válka, revoluce

Neděli jsem se rozhodla věnovat té tváři Gdaňsku, v níž jsou otištěny moderní dějiny. Tahle floskule obnáší povinně zastávku u Polské pošty, kde oficiálně začala druhá světová válka, a v loděnici, kde vznikla Solidarita. 

Útok na Polskou poštu možná znáte z četby Plechového bubínku. Je to tahle budova, dodnes v ní sídlí pošta a kromě toho i poštovní muzeum. Pif paf.

V 70. letech se k malým pomníčkům a pamětním cedulím připomínajícím hrdinnou padesátku obránců (většina jich ovšem nepadla v boji, ale zastřelili je až později) přidal ještě velký pomník. Vidíte na něm padlého bojovníka, bohyni Níké a hromadu dopisů.

Velkolepé rozměry i zpracování pomníku vzdorují dokumentaci...

Přítel instagram mi pomohl uchopit tenhle objekt ještě z jiného úhlu. :)

Meziválečná poštovní schránka. Byla to totiž velká sláva, když začala v Gdaňsku tahle polská instituce fungovat.

Gdaňské loděnice kdysi zaměstnávaly spoustu lidí a vyráběly lodě pro Sovětský svaz i jiné státy východního bloku. Po revoluci lodní byznys poněkud upadl, a tak je dnes většina tohoto areálu ve stavu (z)bourání.

Bláto, bláto... v pozadí lodní jeřáby.

Na kraji někdejších loděnic se staví obrovská budova Evropského centra Solidarity. Její architektonické řešení připomíná rozestavěnou loď a rez na plášti je záměrnem. Budova je obrovská, chce se říci až přehnaná, ale mně se líbí... Kromě toho její proporce v kontextu okolní zástavby ničemu nevadí a v podstatě nepřehánějí.
Až bude stavba hotová a otevřená, budu muset přijet do Gdaňsku znovu, abych ji mohla navšítvit. Navíc tu bude umístěná i multimediální výstava, na níž jsem se maličko podílela... (Pokud to čte někdo, koho jsem zneužila k natáčení, jistě se také těší. ;))

Zadní strana ECS (pokud přijmeme předpoklad, že čelní strana je jen jedna).

Uvnitř se po dostavění budou nacházet všechny možné sbírky a výstavy. Jednu z nich jsem navštívila v prozatímních prostorech a vyfotila si tam tenhle vtípek z doby výjimečného stavu...
("Občane! Mluv nahlas, zřetelně a nešifruj!")

 

Z čelní strany tvoří budova zadní plán náměstí Solidarity, jemuž dominuje vysoký Pomnik Poległych Stoczniowców. Dohromady to je skutečně značně monumentální záležitost. Už rozumíte, proč mi obrovská hmota budovy ECS nepřipadá přehnaná?

Hned vedle leží i slavná brána č. 2, kterou uvidíte snad na všech dobových záběrech z loděnic. Stávkující si sem chodili pro jídlo, zprávy z vnějšího světa i pro pusu od manžela/-ky.

Za posledních pět let jsem viděla poměrně dost filmů, které se odehrávají v Gdaňsku (eventuelně v Gdyni) a popisují události spojené s protikomunistickým odbojem. Je strašně zajímavé, že v žádném z nich není ani na okamžik zabráno historické centrum Gdaňsku. Jako kdyby to byla prostě dvě různá města, dva různé mytizované prostory, které prostě nesdílejí žádné postavy ani události... Na jedné straně stojí literární portréty starého města (Grass, Chwin, Huelle, ...), na druhé reportážní a dokumentární pohled na protesty, stávky, demonstrace, revoluce.
Z jednoho místa na druhé přitom běžný chodec dojde za chabých 20 minut.

Kousek od náměstí Solidarity se v podzemí nachází stálá výstava Drogi do wołności. Pro mě už tam mnoho nového nebylo (mám z různých dokumentů nakoukané i archivní záběry), ale výstava je to pěkná a hodná návštěvy. Je přizpůsobená i anglicky (ne-polsky) mluvícím návštěvníkům. Snad jedině klaustrofobikům doporučit nelze.

Čtyři dny v Gdaňsku

Minulý víkend jsem měla v souvislosti s Dnem všech svatých a Dušičkami prodloužený víkend, protože jsme ve čtvrtek dostali ve škole volno. Počítala jsem s tím už dopředu a zařídila si výletní program - cestu do Gdaňsku a okolí. Už dlouho jsem se tam chtěla podívat, ale z Prahy je to vážně daleko, takže vždycky nakonec padla volba na bližší region. Z Wrocławi je to ovšem o dost blíž, takže hurá! k moři.

Fakta a čísla

Spala jsem v příjemném hostelu Cycle On přímo v centru Starého města. Případným zájemcům ho upřímně doporučuju, je útulný, čistý, nový... Mimo sezónu byl rovněž velice levný a v podstatě úplně prázdný. Doporučuju tedy rovněž cestování mimo sezónu. :)

Na místo určení mě dopravil noční vlak. Byla to moje první jízda lehátkovým vozem vůbec a jsem spokojená - v drncajícím vlaku bych mohla spát jako Růženka věčně, nebýt průvodčích, kteří chodí každého včas vzbudit. Cesta přes noc je velká časová úspora, trasu dlouhou asi 550 km jel vlak okolo osmi hodin.

Po probuzení jsem se tedy jako kouzlem objevila v Gdaňsku. Počasí bylo krásné, což jsem obratem dokumentovala při pohledu na vlakové nádraží. Efektní jas a rozostření jsem přičítala časné hodině v oku fotografa, ovšem nakonec se ukázalo, že jsem měla prostě ochmatanou čočku, že.

Kromě zásadního plánu prozkoumat Gdaňsk v obou jeho podobách (tedy historické město i loděnice, kde vznikla Solidarita) jsem měla v úmyslu navštívit také zbytek Trojměstí - Sopoty a Gdyni - a někdejší křižácký hrad Malbork. I to se povedlo, s poznatky své ctěné čtenáře záhy obeznámím. :)

A teď už nebudu prodlužovat už tak dlouhý příspěvek a dáme si pár fotek:

Je libo jazykovku v domku Olivera Twista? :)

Původně obrovský středověký mlýn, dnes uvnitř poněkud necitlivě přestavený na nákupní galerii. Na obou stranách kolem něj ovšem pořád tečou někdejší mlýnské náhony.

Po proudu náhonu o něco výš stojí ještě menší mlýn.

A kolem pěkné domky.

Kostel św. Katarzyny. U něj se na chvilku zastavíme...

Jeho interiér totiž vypadá takhle.

V roce 2006 vyhořel.

Na jeho obnově se pracuje dodnes.

Malé hrázděné domky tu nejsou vzácností.

Nezvyklé půlnoční příhody

Včera jsem měla dlouhý večer. Dodělávala jsem překlad v šibeničním termínu a byla jsem opravdu strašně unavená, protože jsem se za celý týden nestihla pořádně vyspat. Korunovala to noc z neděle na pondělí, kterou jsem strávila v autobuse; v Kłodzku byla dopravní nehoda v místě, které zřejmě nejde objet (?!?), a náš óbrbus-polskibus tam stál asi dvě hodiny. Domů jsem tedy místo po jedné v noci dorazila před čtvrtou ráno. Již od půl deváté jsem pak seděla ve škole. 

Začíná se nám ten úvod trochu natahovat, přejděmež tedy k akci. :)

Když jsem překlad konečně dodělala, byla půlnoc. Rychlá sprcha, pyžamo a hurá! zapadnout do postele. Když jsem zhasla lustr, všimla jsem si, že za závěsem prosvítá žluté světlo.

(Na tomto místě je třeba upřesnit, že bydlím v přízemí a mám balkon do velikého dvora, kde parkují auta, kontejnery, jsou tam stromy, stůl na ping-pong a celkově tam bývá na poměry dvorků celkem rušno. Proto ten závěs.)

Ospale jsem si pomyslela, že asi někdo na dvůr postavil halloweenskou dýni. Už jsem se přykrývala peřinou, když mi najednou došlo, jaká je to blbost. (Ale už aspoň víme, jak se může někomu stát, že už hořela, když jsem si do ní lehal...)

Vyskočila jsem, odrhnula závěs, a tam, nějakých 15 metrů ode mně - vatra jako kráva! 

Fotky jsou ve stylu "potmě každá kráva čená"...

 

Nejdřív jsem zaklepala na spolubydlící, abych si ověřila, jestli se mi to nezdá. Nezdálo, takže jsme volali hasiče. Už už o tom věděli, a tři auta, která poslali, přijela za pár minut. Mezitím od prvního auta chytilo ještě druhé, které hořelo ještě rychleji a sem tam trochu připovybuchovalo.

Tato fotka je opravdu ryze dokumentační.

Ráno jsem si s myšlenkou na blog vyfotila i výsledek. Obě auta byla starší, přičemž to, které hořelo první, nebylo zřejmě ani pojízdné. To druhé naopak patrně někdo občas používal. 

Spolubydlící K. se teď celkem bojí si na dvoře zaparkovat to svoje. Kdyby totiž včera stálo o kousek blíž, mohlo klidně chytnou taky. Navíc ve mně případ budí silný dojem, že to někdo udělal schválně.

A jestli někomu bylo podezřelé, proč jsem v polospánku myslela na dýni, tady je odpověď: měla jsem totiž naplánované, že si dneska jednu vyřežu. Takže tady je:

Park Szczytnicki

Minulý víkend mě ve Vratislavi navštívil David. Řekla bych, že výlet se vysloveně vydařil - autobus jel, jak měl, počasí bylo překrásné a v mléčném baru jsme se nacpali spoustou dobrot. Oba dny. :)

V sobotu jsem Davida protáhla po centru (hlavně Tumský ostrov a Staré město), na neděli jsme si nechali výpravu k Hale století s fontánou a japonskou zahradou. Vyrazili jsme pěšky a příhodně využili, že se ke zmíněným pamětihodnostem dá dojít z větší části zelení (v tuto roční dobu možná spíše žlutí?), a navštívili przy okazji Szczytnický park. 

Po více než roce jsme tu taky dofotili film z foťáku od Terky, pročež dvě Davidovy fotografie z tohoto místa pro zlepšení umělecké úrovně článku přikládám.

Nevěřila jsem předpovědi počasí a samozřejmě mi bylo pěkné horko.

Tráva je dokonce ještě zelená a celkem svěží. Všechno to láká k ulehnutí.

Park má asi 100 hektarů a je tak jedním z největších ve městě. My jsme prošli jenom jeho malou část, pořádný průzkum by vyžadoval více času a/nebo bycikl. Hrál zářivými barvami, bučiny jsou na podzim snad nejkrásnější. Najdou se tu ale i různé exotičtější stromy, například ginkgo.

Kromě obvyklých věcí, které jsou k vidění v každém parku, jsme viděli také dva méně obvyklé úkazy: 

Dva různé psy, kteří najednou skočili ze dvou protilehlých stran do jezírka s kachnami. Kachny asi nebou moc chytré, protože tahle situace je dost zmátla a nevěděly, kam mají prchat. 

Druhá příhoda potom zase zmátla mě: na kraji parku u Mickiewiczovy ulice, kde je dost velký provoz (lidí, auta, tramvaje) pózovala fotografovi slečna v krátkém trenčkotu a sandálích na podpatku. Nejdřív jsem si říkala, že musí mít opravdu krátké šaty (když nekoukaly pod okrajem kabátku), načež se samozřejmě ukázalo, že pod trenčkotem nemá slečna na sobě nic. Historka jen tak na okraj pro milovníky stereotypů. :)

Kachní jezírko ještě před nájezdem psů.

Opravdu tu byl! :)

Krásně zlaté ginkgo. (Schválně, kdo z vás si je vědom, že se to píše takhle?)

A na závěr nemůže chybět romantický pohled na mostek. Nahá slečna se nachází za stromem na pravé straně fotky.

Streetart II

Na základně upozornění od maminky jsem přepnula ovládací prvky blogu do češtiny a povolila přidávání komentářů i pro anonymní uživatele. Používám tenhle redakční systém poprvé a moc jsem ho do hloubky nezkoumala... Jestli něco nefunguje tak, jak byste chtěli, dejte mi vědět a já to předělám. :)

A teď (protože typicky nestíhám a měla bych pracovat na zadaných úkolech ze školy) si dáme alespoň výběr streetartu, co se mi podařilo nasbírat za poslední dva týdny.

ul. Dubois

u botanické zahrady

Kdyby prase mělo křídla...

Sladový ostrov

Z pytle vypadávají peníze, takže na obrázku je asi zavilý kapitalista...?

"Struktura życia jest wrażliwą formą"

u zastávky Dubois

u městské zbrojnice

I fotbalový klub si zaslouží pěknou prezentaci, že? :)

Výlet do Leśnice

Když jsem nastoupila do primy na gymplu, měla jsem to do školy dál než kdykoli předtím, pročež jsem obdržela tramvajenku. Tím začala úplně nová éra zkoumání Prahy. Dosavadní pěší cesty, z jejichž perspektivy se jízda tramvají na Hagibor jevila jako výlet za město, nahradily smělé výpady v útrobách Tatry T3. Brzo jsem si obstarala notýsek, kam jsem si krasopisně rozepsala jednotlivé trasy tramvají (tehdy mimochodem neexistovaly linky 13 a 15). Potom jsem systematicky obrážela jednotlivé konečné zastávky a zaznamenávala si podrobnosti. Během pár měsíců jsem poznala spoustu míst, kde jsem nikdy předtím nebyla, a částečně z tohoto orientačního průzkumu těžím dodnes.

Ve Vratislavi jsem chodila asi 10 dní pěšky, než se mi podařilo získat studentský průkaz, který zároveň slouží jako nosič tramvajenky. Mezitím jsem stihla poznat bližší okolí, to vzdálenější čekalo na svou chvíli - a ta přišla, když jsem si vzpomněla na dávnou zálibu v oblíždění konečných. Nemám zrovna přebytek volného času, ale už jsem byla na čtyřech - Tarnogaj (č. 8, moc tam toho není), Park Przemysłowy (č. 23, tam už není vůbec nic), Kromera (č. 11, to je kousek od nás) a Leśnica (č. 20). 

Tramvaj číslo 20 do Leśnice jsem zvolila náhodou ve čtvrtek. Bylo krásné počasí a chtěla jsem jet devítkou na jih, abych se podívala do Jižního parku. Padla mi ale pod ruku jiná trasa, a tak jsem si řekla, že do parku pojedu až poté, co zjistím, jak vypadá konečná dvacítky. Veliké bylo moje překvapení, když jsem jela mnohem déle než kdykoli předtím (t.j. asi 35 minut, a to z centra), minula řídnoucí zástavbu, starou průmyslovou zónu i zbrusu nový fotbalový stadion a ocitla se na vesnici.

Po cestě jsem potkala muzeum moderního umění, které je ozdobeno dvěma pěknými artefakty:

Přesýpací hodiny z cyklu posedlého slovesem "být".

Vlak do stanice nebe. Je VELKEJ. :)

Když už jsem tam byla, rozhodla jsem se podívat, co tam mají pěkného. Leśnica bohužel trpí typickým neduhem příměstských vesnic - hustou kamionovou dopravou. Když se mi podařilo přejít ve zdraví silnici, objevila jsem za ní vstup do lesoparku se zámečkem. Vítané překvapení, Jižní park jsem odložila na jindy.

U vchodu do parku jsem si všimla trpaslíka. Jinak je vídám jen v centru, takže je to možná v tomto ohledu rekordman.

Zámeček je pěkně opravený, funguje jako kulturní centrum (koncerty, výstavy atp.).

V parku je několik rybníků nebo jezírek propojených potoky a kanály. Po kraji parku teče řeka. Proto tam najdeme spoustu kachen, které se chovaly docela zábavně, protože je zřejmě zmátlo nádherné teplé počasí.

Na stinné lávce nad tichým ramenem potoka jsem si obligátně fotila nohy. To jsou ty moderní zvyky.

Z té samé lávky (ale na druhou stranu) jsem vyfotila tohle krásné zátiší s můstkem a zastíněnou hladinou oddelěné části rybníka.

Nade mnou zářilo ve slunci listí, až oči a čipy přecházely.

Změny počasí zřejmě zmátly i tuhle růži. Zbytek keře byl v podzimním módu se žlutými usychajícími listy a červenými šípky.

V zadní části parku je další krásný rybník. Kachnám samozřejmě nezůstal utajen.

Mosty, mosty, mosty

Jak jste si už asi povšimli, ve Vratislavi je opravdu hodně kanálů a řek. Z toho logicky plyne, že je tu i hodně mostů. Moudré zdroje tvrdí, že jich je snad 130. Na následujících fotkách se nacházejí především malé mosty a mostky, které vedou mezi ostrovy v centru města. (Na přiložené mapě to je "uzel" nahoře uprostřed a pak obloukový kanál, který obkružuje Staré město.) Výběr není nijak reprezentativní, převažují mostky na místěch příznivých k procházce.

(Screenshot z GoogleMaps)

Každý den chodím/jezdím do školy před Mlýnský ostrov a ostrov Písek. Takhle pěknou procházku nemám ani v Praze cestou na Fildu. (A kromě toho na "mých" vratislavských ostrovech nepřekážejí prodavači karikatur. ;))

Z náměstí gen. Józefa Bema na Mlýnský ostrov

Z Písku na Staré město (+ tramvaj + katedrála v pozadí)

"Žabí lávka" z Wyspy Bielarskiej na ulici Bolesława Drobnera

... a krásný výhled z Mlýnského ostrova (jestli se nepletu, tuhle fotku už pro vás střádám skoro tři týdny)

Tenhle most je o kousek větší a vede k zoologické zahradě, proto se mu někdy říkáZvířecí...

Lávka přes Fosu Miejskou, což je kanál na místě starého opevnění

Kolem Fosy je ostatně pěkná procházka

Dřevěný mostek z předchozí fotografie zblízka