úterý 29. října 2013

Nezvyklé půlnoční příhody

Včera jsem měla dlouhý večer. Dodělávala jsem překlad v šibeničním termínu a byla jsem opravdu strašně unavená, protože jsem se za celý týden nestihla pořádně vyspat. Korunovala to noc z neděle na pondělí, kterou jsem strávila v autobuse; v Kłodzku byla dopravní nehoda v místě, které zřejmě nejde objet (?!?), a náš óbrbus-polskibus tam stál asi dvě hodiny. Domů jsem tedy místo po jedné v noci dorazila před čtvrtou ráno. Již od půl deváté jsem pak seděla ve škole. 
Začíná se nám ten úvod trochu natahovat, přejděmež tedy k akci. :)
Když jsem překlad konečně dodělala, byla půlnoc. Rychlá sprcha, pyžamo a hurá! zapadnout do postele. Když jsem zhasla lustr, všimla jsem si, že za závěsem prosvítá žluté světlo.
(Na tomto místě je třeba upřesnit, že bydlím v přízemí a mám balkon do velikého dvora, kde parkují auta, kontejnery, jsou tam stromy, stůl na ping-pong a celkově tam bývá na poměry dvorků celkem rušno. Proto ten závěs.)
Ospale jsem si pomyslela, že asi někdo na dvůr postavil halloweenskou dýni. Už jsem se přykrývala peřinou, když mi najednou došlo, jaká je to blbost. (Ale už aspoň víme, jak se může někomu stát, že už hořela, když jsem si do ní lehal...)
Vyskočila jsem, odrhnula závěs, a tam, nějakých 15 metrů ode mně - vatra jako kráva! 

Fotky jsou ve stylu "potmě každá kráva čená"...
 
Nejdřív jsem zaklepala na spolubydlící, abych si ověřila, jestli se mi to nezdá. Nezdálo, takže jsme volali hasiče. Už už o tom věděli, a tři auta, která poslali, přijela za pár minut. Mezitím od prvního auta chytilo ještě druhé, které hořelo ještě rychleji a sem tam trochu připovybuchovalo.

Tato fotka je opravdu ryze dokumentační.

Ráno jsem si s myšlenkou na blog vyfotila i výsledek. Obě auta byla starší, přičemž to, které hořelo první, nebylo zřejmě ani pojízdné. To druhé naopak patrně někdo občas používal. 

Spolubydlící K. se teď celkem bojí si na dvoře zaparkovat to svoje. Kdyby totiž včera stálo o kousek blíž, mohlo klidně chytnou taky. Navíc ve mně případ budí silný dojem, že to někdo udělal schválně.



A jestli někomu bylo podezřelé, proč jsem v polospánku myslela na dýni, tady je odpověď: měla jsem totiž naplánované, že si dneska jednu vyřežu. Takže tady je:



sobota 26. října 2013

Park Szczytnicki

Minulý víkend mě ve Vratislavi navštívil David. Řekla bych, že výlet se vysloveně vydařil - autobus jel, jak měl, počasí bylo překrásné a v mléčném baru jsme se nacpali spoustou dobrot. Oba dny. :)

V sobotu jsem Davida protáhla po centru (hlavně Tumský ostrov a Staré město), na neděli jsme si nechali výpravu k Hale století s fontánou a japonskou zahradou. Vyrazili jsme pěšky a příhodně využili, že se ke zmíněným pamětihodnostem dá dojít z větší části zelení (v tuto roční dobu možná spíše žlutí?), a navštívili przy okazji Szczytnický park. 
Po více než roce jsme tu taky dofotili film z foťáku od Terky, pročež dvě Davidovy fotografie z tohoto místa pro zlepšení umělecké úrovně článku přikládám.


Nevěřila jsem předpovědi počasí a samozřejmě mi bylo pěkné horko.

Tráva je dokonce ještě zelená a celkem svěží. Všechno to láká k ulehnutí.

Park má asi 100 hektarů a je tak jedním z největších ve městě. My jsme prošli jenom jeho malou část, pořádný průzkum by vyžadoval více času a/nebo bycikl. Hrál zářivými barvami, bučiny jsou na podzim snad nejkrásnější. Najdou se tu ale i různé exotičtější stromy, například ginkgo.

Kromě obvyklých věcí, které jsou k vidění v každém parku, jsme viděli také dva méně obvyklé úkazy: 
Dva různé psy, kteří najednou skočili ze dvou protilehlých stran do jezírka s kachnami. Kachny asi nebou moc chytré, protože tahle situace je dost zmátla a nevěděly, kam mají prchat. 
Druhá příhoda potom zase zmátla mě: na kraji parku u Mickiewiczovy ulice, kde je dost velký provoz (lidí, auta, tramvaje) pózovala fotografovi slečna v krátkém trenčkotu a sandálích na podpatku. Nejdřív jsem si říkala, že musí mít opravdu krátké šaty (když nekoukaly pod okrajem kabátku), načež se samozřejmě ukázalo, že pod trenčkotem nemá slečna na sobě nic. Historka jen tak na okraj pro milovníky stereotypů. :)

Kachní jezírko ještě před nájezdem psů.

Opravdu tu byl! :)

Krásně zlaté ginkgo. (Schválně, kdo z vás si je vědom, že se to píše takhle?)

A na závěr nemůže chybět romantický pohled na mostek. Nahá slečna se nachází za stromem na pravé straně fotky.



úterý 22. října 2013

Streetart II

Na základně upozornění od maminky jsem přepnula ovládací prvky blogu do češtiny a povolila přidávání komentářů i pro anonymní uživatele. Používám tenhle redakční systém poprvé a moc jsem ho do hloubky nezkoumala... Jestli něco nefunguje tak, jak byste chtěli, dejte mi vědět a já to předělám. :)

A teď (protože typicky nestíhám a měla bych pracovat na zadaných úkolech ze školy) si dáme alespoň výběr streetartu, co se mi podařilo nasbírat za poslední dva týdny.

ul. Dubois


u botanické zahrady


Kdyby prase mělo křídla...


Sladový ostrov


Z pytle vypadávají peníze, takže na obrázku je asi zavilý kapitalista...?


"Struktura życia jest wrażliwą formą"


u zastávky Dubois


u městské zbrojnice



I fotbalový klub si zaslouží pěknou prezentaci, že? :)

úterý 15. října 2013

Výlet do Leśnice

Když jsem nastoupila do primy na gymplu, měla jsem to do školy dál než kdykoli předtím, pročež jsem obdržela tramvajenku. Tím začala úplně nová éra zkoumání Prahy. Dosavadní pěší cesty, z jejichž perspektivy se jízda tramvají na Hagibor jevila jako výlet za město, nahradily smělé výpady v útrobách Tatry T3. Brzo jsem si obstarala notýsek, kam jsem si krasopisně rozepsala jednotlivé trasy tramvají (tehdy mimochodem neexistovaly linky 13 a 15). Potom jsem systematicky obrážela jednotlivé konečné zastávky a zaznamenávala si podrobnosti. Během pár měsíců jsem poznala spoustu míst, kde jsem nikdy předtím nebyla, a částečně z tohoto orientačního průzkumu těžím dodnes.

Ve Vratislavi jsem chodila asi 10 dní pěšky, než se mi podařilo získat studentský průkaz, který zároveň slouží jako nosič tramvajenky. Mezitím jsem stihla poznat bližší okolí, to vzdálenější čekalo na svou chvíli - a ta přišla, když jsem si vzpomněla na dávnou zálibu v oblíždění konečných. Nemám zrovna přebytek volného času, ale už jsem byla na čtyřech - Tarnogaj (č. 8, moc tam toho není), Park Przemysłowy (č. 23, tam už není vůbec nic), Kromera (č. 11, to je kousek od nás) a Leśnica (č. 20). 

Tramvaj číslo 20 do Leśnice jsem zvolila náhodou ve čtvrtek. Bylo krásné počasí a chtěla jsem jet devítkou na jih, abych se podívala do Jižního parku. Padla mi ale pod ruku jiná trasa, a tak jsem si řekla, že do parku pojedu až poté, co zjistím, jak vypadá konečná dvacítky. Veliké bylo moje překvapení, když jsem jela mnohem déle než kdykoli předtím (t.j. asi 35 minut, a to z centra), minula řídnoucí zástavbu, starou průmyslovou zónu i zbrusu nový fotbalový stadion a ocitla se na vesnici.

Po cestě jsem potkala muzeum moderního umění, které je ozdobeno dvěma pěknými artefakty:

Přesýpací hodiny z cyklu posedlého slovesem "být".
Vlak do stanice nebe. Je VELKEJ. :)

Když už jsem tam byla, rozhodla jsem se podívat, co tam mají pěkného. Leśnica bohužel trpí typickým neduhem příměstských vesnic - hustou kamionovou dopravou. Když se mi podařilo přejít ve zdraví silnici, objevila jsem za ní vstup do lesoparku se zámečkem. Vítané překvapení, Jižní park jsem odložila na jindy.

U vchodu do parku jsem si všimla trpaslíka. Jinak je vídám jen v centru, takže je to možná v tomto ohledu rekordman.

Zámeček je pěkně opravený, funguje jako kulturní centrum (koncerty, výstavy atp.).

V parku je několik rybníků nebo jezírek propojených potoky a kanály. Po kraji parku teče řeka. Proto tam najdeme spoustu kachen, které se chovaly docela zábavně, protože je zřejmě zmátlo nádherné teplé počasí.

Na stinné lávce nad tichým ramenem potoka jsem si obligátně fotila nohy. To jsou ty moderní zvyky.

Z té samé lávky (ale na druhou stranu) jsem vyfotila tohle krásné zátiší s můstkem a zastíněnou hladinou oddelěné části rybníka.

Nade mnou zářilo ve slunci listí, až oči a čipy přecházely.

Změny počasí zřejmě zmátly i tuhle růži. Zbytek keře byl v podzimním módu se žlutými usychajícími listy a červenými šípky.

V zadní části parku je další krásný rybník. Kachnám samozřejmě nezůstal utajen.

neděle 13. října 2013

Mosty, mosty, mosty

Jak jste si už asi povšimli, ve Vratislavi je opravdu hodně kanálů a řek. Z toho logicky plyne, že je tu i hodně mostů. Moudré zdroje tvrdí, že jich je snad 130. Na následujících fotkách se nacházejí především malé mosty a mostky, které vedou mezi ostrovy v centru města. (Na přiložené mapě to je "uzel" nahoře uprostřed a pak obloukový kanál, který obkružuje Staré město.) Výběr není nijak reprezentativní, převažují mostky na místěch příznivých k procházce.

(Screenshot z GoogleMaps)
Každý den chodím/jezdím do školy před Mlýnský ostrov a ostrov Písek. Takhle pěknou procházku nemám ani v Praze cestou na Fildu. (A kromě toho na "mých" vratislavských ostrovech nepřekážejí prodavači karikatur. ;))

Z náměstí gen. Józefa Bema na Mlýnský ostrov
Z Písku na Staré město (+ tramvaj + katedrála v pozadí)

"Žabí lávka" z Wyspy Bielarskiej na ulici Bolesława Drobnera
... a krásný výhled z Mlýnského ostrova (jestli se nepletu, tuhle fotku už pro vás střádám skoro tři týdny)
Tenhle most je o kousek větší a vede k zoologické zahradě, proto se mu někdy říkáZvířecí...
Lávka přes Fosu Miejskou, což je kanál na místě starého opevnění
Kolem Fosy je ostatně pěkná procházka
Dřevěný mostek z předchozí fotografie zblízka

středa 9. října 2013

Vratislavské zdi

Začala mi škola, a tak mám na blogování najednou mnohem míň času než dosud. Snad se to nějak upraví a naučím se využívat rozvrh efektivně. Zatím si tedy dopřejeme obrazový příspěvěk bez velkých řečí.

Streetart tady evidentně celkem frčí. :) Výběr je pestrý - od projektů s uměleckými ambicemi a ideologickým obsahem až po graffiti a reklamy. Nepochybně se časem nasbírá materiál na další článek (články).

ul. Włodkowica
 
Fosa Miejska

někde na jižním městě

Śródmieście

ul. Kuźnicza

ul. Kuźnicza



čtvrtek 3. října 2013

Stary Cmentarz Żydowski

Starý židovský hřbitov najdete ve Vratislavi na jihu města u křižovatky ulic Ślężna a Sztabowa. Dnes je oficiální součástí Wrocławského městského muzea pod názvem Muzeum Sztuki Cmentarnej (Muzeum funerálního umění). Následkem toho je řádně opečováván a opatřen pokladnou a vstupenkami. Ve čtvrtek je nicméně vstup zdarma, v sobotu je pak samozřejmě zavřeno.

V polštině se mimochodem pro židovský hřbitov poměrně běžně používá také slovo kirkut (starej dobrej krchov > něm. Kirchhof). V jidiš se údajně tohle slovo naopak nepoužívalo, preferovala se slova hebrejského původu.
/Petře JV, jestli to čteš a chceš něco dodat, směle do toho. :)/

Počasí bylo jednoduše nádherné, ostré slunce a říjnové modré nebe tvořily zvláštní kontrapunkt ke starému, malebně se rozpadajícímu hřbitovu. Při focení to však mělo své stinné (respektivě naopak přeexponované) stránky, pročež prosím omluvte kvalitu obrazové přílohy.

Na místo jsem dorazila v pravé poledne, které jsem skoro ani neslyšela odbíjet. Nejbližší kostel je pěkně daleko, je to už přeci jenom řídce zastavěná periferie. Byla jsem tam úplně sama a mohla si v klidu projít všechny cestičky. Hřbitov není velký, při pečlivém zkoumání jsem na něm strávila hodinu.

A teď už nášup fotek. :) Před prohlížením připomínám, že se jedná o německý židovský hřbitov, nikoli polský. V roce 1943 zde bylo pohřbívání ukončeno, v roce 1945 se tu dokonce střílelo během bojů o Festung Breslau (na náhrobcích jsou místy vidět díry po kulkách).

Vstup od uličky Zaułek Ferdynanda Lassalle

U vstupu je nejstarší a zatím nejméně upravená část hřbitova. Kus dál jsou náhrobky větší a méně zarostlé.






Tady přecházíme do části hřbitova, kde jsou honosnější hrobky.

 


Tady mě zaujalo, že paní byla praprababičkou...

Tato hrobka je jediné místo, kde jsem našla něco z poválečné doby.

Možná to není na fotce čitelné: ty bílé nápisy jsou připomínky deportovaných členů rodiny.