úterý 1. října 2013

Na sever!

Jsem systematická povaha. V neděli bylo hezky, dopoledne jsem ještě pracovala na jednom překladu, takže na odpoledne se na programu opět objevila vycházka. Tentokrát padla volba logicky na severní směr, neboť tím jsem ještě nešla. Centrum města se všemi institucemi, co jsem doposud musela/chtěla navštívit, je totiž úplně na druhou stranu.

Nejdřív jsem přešla jedno z milionu ramen Odry. Tohle je Kanał Miejski. Asi 15 minut pěšky o našeho domu, možná dokonce míň, a už to vypadá jako konec města, že?

Po malém mostu přes kanál následoval velký Varšavský most přes Starou Odru. Byl z něj výhled na železniční most...

...a taky na protější nábřeží, kde zaujme velkými nápisy na zdech navigace. Ulice na fotce se mimochodem jmenuje po Gallu Anonimovi. :) Za ní je dost řídce zastavěná čvrť menších domů a ostrůvků zahrádkářských kolonií.
Ano, navigace. Ve Vratislavi byla totiž v roce 1997 tisíciletá povodeň (vlastně ta samá jako v Česku). Škody byly značné, čemuž se nelze divit, když uvážíme, kolik procent území města se nachází v těsné blízkosti ramene řeky nebo umělého kanálu. Břehy jsou navíc i v centru poměrně nízké.
V téhle části města tedy po povodni zbudovali širokou rozlevovou plochu ukončenou relativně vysokým valem. Vzniklo tak příjemné zatravněné místo k procházkám, slunce sem svítí až do večera a je tu příjemný klid. Po vršku valu vede stezka označená jako běžecká, na níž je dost místa i pro cyklisty a rodiny s kočárky. Můžete to zahlédnout na následující fotografii - řeka se stáčí do ladného oblouku, jehož vnější stranu kopíruje popsaná protipovodňová hráz. Protější břeh je zjevně v procesu výstavby téhož.

Tohle už je focené z Mostów Trzebnickich. Uprostřed je špička podlouhlého ostrova, který prochází pod mostem a nic na něm není. Tedy nic kromě kříže, který právě upomíná na ony povodně...

Cestou jsem potkala také dva pěkné kostely:

Františkánský kostel sv. Antonína, krásně opravený. Každá cihla je jako nová, jako kdyby ji leštili ručně. Vedle stojí budova kláštera v neméně dobrém stavu.

Tenhle kostel je zvláštní nejen na místní poměry. Patří bosým karmelitánům a je zasvěcen sv. Josefovi. Do roku 1946 ovšem nesl název Kostel sv. Uršuly a jedenácti tisíc panen, což mi jakožto člověku s problematikou neobeznámenému připadá jako náramnej cirkus. :) Za průčelím se ukrývá velká kopule a celý kostel je uvnitř úplně kulatý. Nechtěla jsem v něm fotit, protože svíčková babka u vchodu se tvářila divně už na to, že do něj vůbec lezu... A ono by to bez rybího očka stejně nešlo zvěčnit. V kopuli je nahoře uprostřed velké kulaté okno, jen se nechat osvítit.

Tahle stará pohlednice ho ukazuje v celé kráse. Od té doby obrostl stromy.


Pár dní jsem vám neukazovala žádné cihlové óbrdomy, takže můžu prezentovat tenhle. Sídlí v něm večerní škola pro dospělé a pobočky různých úřadů. Němci zjevně rádi stavěli veřejný budovy co největší.

A jak už to tak bývá, nakonec se domů vrátí kuřátko i včelí medvídci, a tak jsem se do Barlického ulice vrátila obloukem i já.:)

Žádné komentáře:

Okomentovat