pátek 3. ledna 2014

On popular demand: co tam pořád děláš?

"Už skoro dva měsíce ani příspěvek, co ty to tam v té Wrocławi pořád děláš?"

Popravdě řečeno, v poslední době značně klesl počet napínavých zážitků (mám strašně moc práce do školy, což je z mého hlediska také někdy napínavé, ale čtenáře by to zřejmě tolik nevtáhlo) i krásných nových fotek (je vlastně skoro pořád tma...).

O Vánocích jsem strávila asi deset dní v Praze (a v Nejdku), ale teď už jsem zpátky a pilně se snažím dokončit jistou bakalářskou práci, abych ji pěkně včas odevzdala a ukončila tak svoje vleklé studium obecné jazykovědy. 

Ale protože člověk nemůže být živ jen vědou, věnuju se taky taky vaření. Včera jsem vyzkoušela něco nového a na sporáku mi vznikl vynikající zimně-novoroční pokrm. Řídila jsem se obecně receptem z tohoto odkazu, ale trochu jsem ho upravila a zjednodušila, protože jsem na to sama (tedy na přípravu i konzumaci) a nemám na to celý den, že. :)
(Za odkaz patří dík Zuzce ze zkvaseno.blogspot.com, což je mimochodem moc pěkný blog, pokud se tedy nebojíte pustit si kvasné procesy do kuchyně. Jelikož momentálně bydlím se třemi kluky, probíhá v mé blízkosti souběžně několik neřízených experimentů s kvašením všeho možného... :)

Argentinské guiso na návštěvě v Polsku

Co jsem do toho dala*:

- kousek anglické slaniny nakrájený na kostičky (v mém případě se to ovšem jmenuje boczek wędzony)
- 1 chorizo nakrájené na kolečka (v mém případě musela stačit pálivá papriková klobáska)
- 2 červené papriky (na kostičky)
- 1 mrkev (na kostičky)
- 1 cibuli (nadrobno)
- česnek (nadrobno), česnekofilové klidně několik stroužků
- 1 brambora pokrájená na kostičky
- rajčatovou passatu (moje pixla měla půl litru, klidně by se dala použít i krájená rajčata v plechovce)
- trochu vývaru na podlití (Ahoj mami, fakt mám v mrazáku vývar i tady. :))
- asi 200g obyčejné čočky, namočila jsem ji předem asi na 3 hodiny
- olej, sůl a koření, co se do toho hodí

A hurá na sporák:

Ve velké pánvi jsem rozpálila olivový olej a postupně jsem do něj přihazovala cibuli, mrkev, papriku, slaninu a klobásku. Všechno jsem orestovala hezky dozlatova, pak jsem prihodila česnek a nechala ho rozvonět. Pak jsem přidala bramboru a podlila celou věc vývarem. Nechala jsem to pár minut vařit, aby měla brambora náskok** a nebyla na konci tvrdá, a potom jsem přidala namočenou čočku, rajčata a zbytek vývaru. Přivedla jsem to k varu a vařila asi 15 minut, během nichž jsem to tu a tam promíchala, posolila (ale opatrně, je v tom klobáska a slanina, i ten vývar je trochu slaný) a okořenila z našich polských zásob (takže trochu majoránky, trochu tymiánu, trochu sladké papriky a pepř; žádnému Argentinci se s tím asi radši chlubit nebudu).***
Když je čočka měkká (pozor, aby se nerozblemcla) a množství tekutiny v pánvi připomíná spíš omáčku než polévku, je ta správná chvíle odstavit guiso ze sporáku, naložit si a dát si do nosu. 

Je to skvělý zimní jídlo, zahřeje a potěší i na pohled, je krásně barevný. A navíc je v tom čočka, tradiční to novoroční potravina. Tak si to třeba uvařte taky. :)

* Oproti vzorovému receptu jsem vynechala vepřové maso, kousek dýně, sladkou bramboru a trochu jsem improvizovala s kořením. Klidně to tam můžete zase vrátit, ale v chuti mi v mé verzi nic nechybělo, byla krásně plná a komplexní.
** Bramboru jsem radši předvařila ještě před rajčaty, co kdyby náhodou byla kyselá a brambora by zůstala tvrdá?
*** Fakt jsem do toho v žádné fázi nelila víno. :) Na mé poměry zcela nevídaná věc. Ale klidně by se tam asi vešlo, bez obav.

Horký talíř guisa servírujeme s literární přílohou...

2 komentáře: